Podívej se prosím i zde: http://nialsfashmania.blogspot.cz/

Promising life 1.díl

20. července 2013 v 9:13 | Beat |  Promising life

Oslepilo mě světlo,do kterého jsem vstoupila. Necítila jsem žádnou bolest.
Prohlédla jsem si své ruce. Žádné jizvy,žádné stopy po tom,co jsem se snažila to udělat.
Nevěděla jsem,kde to jsem,ale měla jsem na sobě jiné oblečení,než v té vaně. Vlastně bylo zvláštní,že si to všechno pamatuji. Podívala jsem se na bílé tílko s nabíranou sukní,co jsem měla na sobě.
,,Vítám tě Marianne," ozval se hlas,který mě vylekal. Pohlédla jsem před sebe. Na velkém zlatém trůnu seděl muž. Měl dlouhé zlaté vlasy a doslova černé oči. Kolem nás plula obloha.
,,Vidím,že jsi zmatená. Přistup blíže."
Udělala jsem krok vpřed.
,,Ještě blíže."
Byla jsem vystrašená,ale poslechla jsem ho.
,,Kde to jsem?" zeptala jsem se tiše.
,,Na místě,kam se odebírají všichni mrtví?"
,,V nebi?"
Zasmál se hlubokým otřássávým smíchem. ,,Něco takového. Jsem Eliáš,vládce všech andělů,rozhoduji o životě po smrti."
Chtěla jsem si urovnat myšlenky,ale on pokračoval.
,,Ukončila si svůj život dobrovolně,protože jsi byla nešťastná,mám pravdu?"
Přikývla jsem.
,,Mám pro tebe návrh," odmlčel se. ,,Vrátím tě zpět do tvého světa a daruji ti lásku."
,,Proč?"
,,V tvém osudu nebyla smrt."
,,Moment.."
,,Vím,že jsi zmatená,ale jde o věci,které nemusíš vědět."
,,Vy mi nabízete život mezi lidmi,avšak ne takový,jako jsem žila do této chvíle?"
,,Ano."
,,Ale proč?"
,,Jak už jsem jednou říkal,v tvém osudu nebyla tvá smrt tak brzy."
,,A když si nevyberu tuhe možnost?"
,,Zůstaneš s námi. Avšak budeš žít osamělá,přesně jako na Zemi."
,,Kolik mám času na rozmyšlenou?"
,,Hodinu. Alice tě zavedo do tvého pokoje,ve kterém bys bydlela,kdyby ses rozhodla zůstat tady. Alice!" zakřičel.
Přistoupila ke mě dívka s hnědými vlasya měla jednu zvláštnost. Měla bílá křídla.
Usmála se a chytila mne za ruku.
,,Ahoj Marianne."
,,Ahoj."
,,Odvedu tě do pokoje,kdyby jsi měla nějaké dotazy,ráda ti pomohu."
,,No,vlastně bych se chtěla na něco zeptat."
,,Samozřejmě."
,,Každý,kdo sem přijde má možnost vybrat si,jestli chce zpět?"
,,Nemá." Zakroutila hlavou. ,,Jen ti,co ukončí svůj život předčasně,jako ty."
,,Co bys dělala v mé situaci?"
,,Vrátila se zpět. Pokud ti náš pán slíbil lepší život,je to lepší,než žít opuštěná."
,,Pořádně si to promyslím."
,,Ano,zde je tvůj pokoj." Vstoupily jsme do místnosti s černými stěnami. Podlahu tvořil tmavě šedý koberec. Uprostřed stáa poste z černého dřeva,s černou přikrývkou. Všechno bylo černé.
,,Vrátím se pro tebe." S těmi slovy odešla.
Posadila jsem se na postel a rozhlédla se kolem. Po stěnách byly fotky. Mé fotky. Od dob,kdy jsem byla malé dítě,až po součastnost. Po tváři mi stekla slza. Byla zde má matka,která mě odložila. Mám po ní oči,ale vlasy ne. Měla světlé vlasy,já mám černé.
Přemýšlela jsem,jak se rozhodnu.
Po hodině se rozletěly dveře.
,,Eliáš tě čeká."
Vstala jsem a šla s Alicí zpět.
,,Jak ses tady dostala ty?" zeptala jsem se.
,,Zemřela jsem na rakovinu."
,,Vidíš své známé,rodinu?"
,,Ano,jsem jejich anděl strážný. Ochraňuji je." Usmála se a otevřela velké dveře. Přistoupila k Eliášovi.
,,Jak ses rozhodla?" Oba se na mě podívali.
,,Chci se vrátit."
,,Chceš se vrátit do světa lidí,kde poznáš lásku?"
,,Chci."
,,Dobrá tedy,ale o něčem jsem ti neřekl," odlčel se. ,,Nevrátíš se jako člověk. Vrátíš se jako nadpřirozená bytost, Jako anděl. Budeš se zde vracet pravidelně a plnit úkoly."
,,Kdo otom bude vědět?"
,,Jen ty,pokud to někomu neřekneš."
,,Pořád se chci vrátit."
,,A ještě něco."
,,Ano?"
,,Pokud tě ten,koho miluješ opustí,vystoupíš na nebesa a do světa lidí se už nikdy nevrátíš."
,,Vyberu si tu osobu sama?"
,,Ne. Poté co jí poznáš,bude vše jen v tvých rukou. Nevím,jestli tě zradí nebo ne,ale vím,kdo to je."
Najednou jsem uviděla tmu a na konci světlo. Vracela jsem se zpět.
Snažila jsem se otevřít oči,ale oslepilo mě světlo. Rozeznala jsem osobu vedle sebe. Ruka mě nesnesitelně bolela a hlava bolela jako střep. Ten člověk byla Rose,vychovatelka.
,,Zlatíčko,už ses probudila," zeptala se mě jemným hlasem.
Nechtěla jsem s ní mluvit,raději jsem odvrátila hlavu.
,,Bái jsme se o tebe."
,,To určitě. Kdybych odeša,nikdo by si toho ani nevšimnul," odsekla jsem.
,,Ale co to říkáš?"
,,Tentokrát se mi to nepovedlo,ale budu se o to pokoušet,dokud se to nepodaří."
,,Ty jsi se zbláznila Marianne."
,,A vy jste mi dopomohli."
,,Jen tak tak jsi utekla smrti."
,,Kéž bych neutekla."
,,Víš co? Nechám tě odpočívat a zavolám doktora. Odpoledne přijde tvůj terapeut,promluvíš si s ním."
Nebudu mluvit s nikým. Nepotřebuji jejich pomoc a nudné kecy.
Znova jsem zavřela oči a přemýšlela.
Byl to sen nebo skutečnost?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama